Předmětem studie je teoretická deskripce, analýza a interpretace smrti jako tematické oblasti výzkumů antropologie smrti. Na smrt je pohlíženo jako na biokulturní fenomén a sociokulturní konstrukci, kterou je možné prezentovat v konkrétním historickém a sociálním kontextu jako sémiotický text.
V ohnisku zájmu je komparativní reflexe smrti v krásné literatuře, tak jak byla zachycena v eposech, mýtech, bájích, poezii a dramatech starověkých autorů na území Řecka, Egypta a Indie. Cílem studie je přispět, alespoň dílčím způsobem, k rozpracování nosného antropologického tématu z perspektivy relativně nové disciplíny – antropologie smrti.
Vzhledem k tomu, že vizualizace říše smrti prostřednictvím literárních pramenů je pro ilustrátory obtížně uchopitelným tématem, byly pro tvorbu ilustrací použity algoritmy umělé inteligence. Ilustrace tedy nejsou dílem výtvarníků, ale programované v softwaru Midjourney. Článek lze proto vnímat jako příspěvek na téma imaginace obrazů smrti umělou inteligencí.