Abstrakt
Studie analyzuje recepci pojmu muzeum v české muzejnické komunitě na základě obsahu reprezentativního korpusu odborných periodik z let 1989-2021. Zjištěné závěry ukazují, že na těchto platformách dlouhodobě téměř zcela chybí významnější diskuze o obsahu a smyslu muzea.
Mezi muzejníky převládá důraz na praktické otázky, nedůvěra či neochota k teoretické reflexi vlastní práce a představa muzea odvozovaná primárně od sbírky. Existuje zřetelná distance mezi úzkým okruhem publikačně činných jednotlivců, zpravidla s vazbou na akademické prostředí, a zdrženlivější dominantní většinou z okruhu samotných regionálních muzeí.
Tuto většinu se nedaří aktivizovat pro vstup do veřejné debaty, takže její názory a argumenty se v publikovaných textech objevují jen sporadicky a implicitně. Podstatná část textů věnovaných muzejní problematice se zabývá historií jednotlivých budov, sbírek a životopisy významných osobností.
Dlouhá a bohatá tradice domácího muzejnictví je opakovaně vyzdvihována, ale jen zřídka sebe/kritičtěji reflektována. Muzeum tak často vystupuje jako instituce a budova s dlouhou historií, ale nedostatečně definovanou pozicí v současné společnosti.
Poddimenzovaným žánrem jsou recenze expozic a výstav, které většinou setrvávají u praktických aspektů (nereflektují např. cíle autorů a metody interpretace zvolených témat), popř. jsou nahrazeny anotacemi a informativními zprávami. Stagnující situace se začíná v posledních letech velmi pomalu měnit zejména pod vlivem impulzů nové muzeologie a edukačního obratu (tj. muzeum uvažované v těsném vztahu k veřejnosti, resp. místní komunitě).