Publikace na Filozofická fakulta |
2022
Abstrakt
Padesátá léta 19. století jsou považována za dobu stagnace české literatury, za dobu jejího kvantitativního a zčásti i kvalitativního úpadku. Pod zdánlivě nehybným povrchem bachovských Čech však probíhala podstatná diferenciace a transformace domácí kultury.
Na jedné straně dospívala obrozenská literatura vrcholu v syntetických dílech, na druhé straně však byly formy obrozenského umění i života relativizovány a vysmívány. Docházelo k tomu především v efemérních humoristických časopisech, v nichž zcela převládly texty parodující tradiční obrozenské útvary a konvence.
Studie ukazuje, jak se jejich kritické gesto stalo nejen nástrojem odmítnutí přežilé romantiky, ale i po čátkem nového, realističtějšího pohledu na skutečnost.