Příspěvek se zaměřuje na proces zavádění normalizovaného formátu papíru do kanceláří peněžních ústavů v letech od roku 1926 do počátku 40. let. Autorka studie si klade otázku, jak byla inovace v podobě zavedení jednotných formátů papíru akceptována peněžními ústavy.
Zda se jednalo o poměrně jednoduchý a plynulý proces slibující další zlepšení chodu bank a provozní úspory. Pro potvrzení či vyvrácení dané hypotézy byly provedeny sondy do písemností několika peněžních ústavů.