Abstrakt
Článek vychází z rozsáhlého bádání o životě a myšlení Friedricha Schillera (1759-1805), především z pera básníkových životopisců Gottholda Deila a Alexandra Kirpičnikova. Nastiňuje genezi Schillerovy Ódy na radost, zednářské hodovní písně z roku 1785, která se stala ikonickou básní evropského osvícenství.
Originál Schillerova textu je následně konfrontován s jeho kanonickým ruským překladem z roku 1823, který vytvořil Fjodor Ťutčev (1803-1873). Ruský básník vtiskl zednářsky "svatokrádežné" a myšlenkově neortodoxní Ódě podobu nepokrytě pravoslavného chorálu.
Analyzovaný ruský překlad tak badateli poskytuje příležitost demonstrovat jednu z nejtypičtějších stop ruské spirituality v dějinách překladové interpretace.