Abstrakt
Lingvista širokého zaměření Karel Hausenblas (1923-2003) figuruje ve většině slovníků a encyklopedií především jako vůdčí osobnost české poválečné stylistiky. Překladatelství je mezi jeho badatelskými zájmy zmiňováno spíše sporadicky, převážně v souvislosti se studiemi Překlady umělecké literatury a Styl a překlad. Nicméně diskurz Hausenblasových nepublikovaných prací svědčí o tom, že překladatelství v jeho výzkumu tvořilo základní platformu k propojení stylu a jazyka při převodu literárních děl z jedné kultury do druhé.
Tato studie se zabývá Hausenblasovými teoretickými tezemi o stylu v překladu a popisuje zásady funkčního přenosu stylistických prostředků při překladu českého literárního kánonu do velkých jazyků. Hausenblasovy rozbory, jež desetiletí zůstávaly skryty v jeho archivní pozůstalosti, se zaměřují zejména na překlady děl Karla Hynka Máchy a Jana Nerudy z češtiny do němčiny a ruštiny.
Článek syntetizuje poznatky získané zejména při analýze a interpretaci Hausenblasových přednášek a rukopisů, jež zároveň uvádí do kontextu celkového Hausenblasova díla. Kromě formulování vlastních tezí se Hausenblas vyjadřuje k významným konceptům českých a slovenských translatologů, zejména Jiřího Levého a Antona Popoviče. Zamýšlí se nad překladovostí, redefinuje dichotomii volného a věrného překladu, propracovává koncept překladatelského stylu a obhajuje dvojjazyčné vydávání poezie.
Studie se rovněž zabývá Hausenblasovou osvětovou činností zaměřenou na literární překlad, která zahrnuje organizaci (mezi)národních konferencí, hodnocení překladů v překladatelských soutěžích a podněty k propracování speciálních slovníků.