Abstrakt
Úvod a cíl: Cílem je shrnout dosavadní poznatky ze současné literatury ohledně možných dentálních a skeletálních změn po rychlé maxilární expanzi (RME). Rychlá maxilární expanze je jedním z druhů léčby transverzálních anomálií maxilly.
Jedná se o efektivní ortodontický léčebný postup ve smíšené i stálé dentici. Indikována je u pacientů s transverzální diskrepancí zubních oblouků.
U léčených pacientů diagnostikujeme zkřížený skus. Cílem léčby je expanze maxilly, která je možná u mladších pacientů kvůli nezralým suturám v oblasti horní čelisti, hlavně patrového švu.
Expanze maxilly je zprostředkovaná speciálním ortodontickým aparátem, který se pravidelně aktivuje. Během této léčby se ovlivňují i okolní struktury, a proto je vhodné znát limity léčby a její působení na celý perimaxilární komplex.
Z hlediska skeletálních změn se zaměřujeme na transverzální, anteriorní, posteriorní a vertikální změny, patrový šev, nosní dutinu, sutury a synchondrózy a také očnicové struktury. Jako příklad dentálních změn uvádíme změnu polohy molárů a možnost vzniku resorpce kořenů a alveolární kosti.
Běžně používaným ortodontickým aparátem pro RME je například hyrax. Tento patrový expandér se kotví na laterální zuby a podle potřeby se aktivuje za individuálně stanovených podmínek.
Změny během RME lze mimo klinické vyšetření sledovat i dvojrozměrnými zobrazovacími metodami, jako je zadopřední a telerentgenový snímek, s vývojem zobrazovacích metod i pomocí trojrozměrného rentgenového zobrazení, jako například cone beam computed tomography (CBCT). Materiál a metodika: Vyhledání a průzkum literatury byl zaměřen na rychlou maxilární expanzi a změny, které ji doprovází.
Pro nalezení literatury byly použity databáze PubMed, Web of Science, Cochrane a Scopus. Pro následný výběr článků a selekci byla důležitá velikost souboru pacientů, délka a metoda sledování, zahrnutí kontrolní skupiny a dlouhodobá stabilita.
Závěr: RME je ověřená ortodontická metoda k rozšíření patrového švu u mladších jedinců. RME neovlivňuje pouze patrový šev, ale i přilehlé struktury maxilly.
V praxi shledáme z dentálních změn zejména změnu mezimolárové vzdálenosti, bukální inklinaci zubů, možnou resorpci kořene zubů nebo resorpci vestibulární alveolární kosti. Signifikantní skeletální změny jsou v oblasti nosní dutiny, kde může být pozitivně ovlivněna průchodnost vzduchu při snížení rezistence dýchacích cest.
Další skeletální působení zahrnuje například změny v oblasti perimaxilárních sutur a synchondróz nebo očnicových struktur.