Abstrakt
Normotvorba obcí rozhodně není v diskurzu laickém i odborném v záři reflektorů. S jejími dopady se vzdor tomu drtivá většina populace setkává denně - ať už jde o typickou regulaci alkoholu, nočního klidu, volného pohybu zvířat a dalších mnohých oblastí všedního života.
Charakterizovat otázky, které téma obecně závazných vyhlášek provází, není snadné, neboť debata okolo obecně závazných vyhlášek může být potenciálně velmi široká. Jednak jde o to, co má a nemá regulovat obecně závazná vyhláška.
Příspěvek ukazuje, že pojetí limitu obecně závazné vyhlášky není tak jasné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Třetí Ústavní soud, který je hlavním podkladem pro toto pojednání, už neměl pochyby o tom, že obecně závazné vyhlášky si zastupitelstvo obce může přijímat originárně bez přímého obecného zmocnění - nicméně sporné je, jaká obecná limitace v zákoně na tuto ústavní pravomoc dopadá, a zdali taková limitace není ve svém důsledku v rozporu s ústavním pořádkem.
Dalším velkým tématem se jeví samotný přezkum obecně závazných vyhlášek u Ústavního soudu. Ten probíhá formou testu čtyř kroků.
Ten však není využíván vždy tak jako jiné testy, které Ústavní soud využívá. Soudci někdy v testech slučují jednotlivé kroky do sebe, zároveň se někdy test neužije vůbec. To nastává zejména v případech porušení zásad právního státu.
Vyslovit, že obec porušila první článek Ústavy, může být do jisté míry překvapivé. Od obcí neočekáváme porušování zásad právního státu, ale přesto k nim dochází.
Děje se tak zejména při přezkumu extrémně nejasných, nesrozumitelných nebo obdobně závažně legislativně-technických chyb.