Památková péče je obor mnohými adorovaný, mnohými zatracovaný. Jeho garantem v České republice je Národní památkový ústav, odborná organizace
Ministerstva kultury. Tato odborná instituce ale nejen zajišťuje a vykonává činnosti a úkoly stanovené v zákoně č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči1, ale současně má ve správě více než sto památkových objektů a jejich areálů. Jedná se především o hrady a z ámky, tedy místa, která tvoří jádro českého památkového fondu. A právě na památkových objektech, které má ve správě, ukazuje Národní památkový ústav veřejnosti příkladný přístup k jejich obnově, restaurování a rehabilitaci s důkladným a důsledným uplatňováním všech principů státní památkové péče.
Správa historické památky je činností výsostně multioborovou. Podílí se na ní architekti, krajináři, historici umění, restaurátoři, umělečtí řemeslníci.
Na ně navazují kurátoři krátko i dlouhodobých expozic, průvodci, ale i zahradníci a údržbáři a velká řada dalších profesí, která zůstává běžnému návštěvníkovi míst skryta. Klíčovou roli však hrají v tomto procesu správci těchto památek, kasteláni, kteří kromě celkové koordinace, a snad by se dalo
říci i orchestrace, tohoto složitého procesu garantují i průběžnou tzv. malou údržbu, která je základem příkladné péče o památku.
Zda a jak lze propagovat památkovou péči na příkladu památek ve správě Národního památkového ústavu, který je jejím garantem, jsme se zeptali jedné z předních osobností oboru správy památkových objektů, PhDr. Pavla Slavka, kastelána a vedoucího správy Státního hradu a zámku v Českém Krumlově.
Rozhovor vedl Mgr. Milan Svoboda, v letech 1993-2001 kastelán lobkowiczkého zámku v Nelahozevsi, v letech 2009-2010 náměstek generální ředitelky Národního památkového ústavu pro správu památkových objektů, v současné době doktorand Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.