Abstrakt
Autor se ve své studii zaměřuje na to, jak se téma Boží svatosti odráží v liturgii, zejména v eucharistické modlitbě. Vychází přitom z textu hymnu Sanctus, kterým končí preface mešního kánonu a který svou formou i obsahem odkazuje na zjevení Boží svatosti v knize proroka Izajáše (Iz 6,1-13).
Rozlišuje dva způsoby setkání s Boží svatostí v liturgii: zatímco preface je především oslavou Boží svatosti, v následujících částech mešního kánonu se slavící shromáždění vztahuje k Boží svatosti, nakolik je jí posvěceno. Boží svatost je prvním tématem slavení bohoslužby, které je v celém jejím průběhu: liturgie je vyznáním Boží svatosti.
Zároveň je prostorem, v němž se nás Boží svatost dotýká a přináší v nás své plody: skrze liturgii jsme očištěni a posvěceni, spojeni s Boží svatostí a uvedeni do "stavu svatých".