Studie navazuje na orálně historický projekt GAČR 19-19311S nazvaný Armáda jako nástroj socializace: reflexe fenoménu základní vojenské služby v českých zemích (1968-2004), řešený v letech 2019-2021. V jeho finálním výstupu, kolektivní monografii Mezi pakárnou a službou vlasti, autor publikoval kapitoly zabývající se vlivem povinné vojenské služby, a především působením duálního armádního disciplinačního řádu (vojna oficiální, tzv. gumácká, a neoficiální, tzv. mazácká) na historickou subjektivitu bývalých vojáků.
Problematiku zpracovanou ve zmíněné kapitole tento text dále rozvádí ve smyslu interpretace nejrůznějších druhů fyzických či imaginárních úniků ze zkušenosti a paměti na základní vojenskou službu. Korpus pramenů zde tvoří především nově pořízené orálně-historické rozhovory, archivované v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
S pomocí konceptů a pojmů tradice post-pozitivistické orální historie autor interpretativně nastiňuje možnou podobu "horizontu sdílených možností" takových úniků a navrhuje typologii historických subjektivit reprezentujících jednotlivé druhy úniků.