Abstrakt
Válka na Ukrajině ovlivnila zásadně představy většiny Evropanů o budoucích vztazích Ruska a zbytku Evropy, jakož i o tom, jak (ne)stabilní může být současné mocenské uspořádání sil na tomto kontinentu. Aktivním hráčem v tomto ohledu je také Evropská unie, která v reakci na již několik měsíců probíhající vojenský konflikt přijala rozsáhlé ekonomické sankce, cílené jak na vlivné ruské jednotlivce, tak na významná odvětví ruské ekonomiky, jako je např. energetika, doprava nebo informační technologie, vč. odpojení mnoha ruských bank od mezinárodního systému bankovních transakcí SWIFT. Čím je ale zapříčiněno, že v očích mnoha Evropanů přicházejí ekonomické sankce ze strany Unie pozdě, nebo je jejich vymáhání tzv. "na půl plynu"?
První část příspěvku je zaměřena na obecné přiblížení hlavních ustanovení primárního práva Unie, především čl. 29 Smlouvy o EU a čl. 215 Smlouvy o fungování EU, hlavních relevantních ustanovení o SZBP v souvislosti s uplatňováním hospodářských sankcí. Reflektován bude jejich vzájemný vztah a význam jejich "dvojkolejnosti" v rámci rozhodování o záležitostech SZBP. Použita k tomuto bude komentářová literatura ke Smlouvám, příklady z aktuální praxe Rady a také judikatura SDEU.
Druhá část je zaměřena na problematiku vymahatelnosti sankcí na úrovni členských států EU. Představuje projednávaný návrh na zařazení prohřešku porušování unijních sankcí mezi "trestné činy EU", jejichž vymezení by tak mohlo být subjektem harmonizační směrnice, stanovující minimální standard pro určení trestních sankcí a skutkových podstat. Věnovat se této iniciativě budu v celkovém kontextu systematiky čl. 83 SFEU.
V závěrečné části se poté pokusím krátce představit některé možnosti, jak současné rozhodovací postupy evropských institucí v rámci SZBP zrychlit, zjednodušit či zefektivnit, aby reakce evropského společenství na ohrožení mezinárodního míru přicházely včas a s patřičnou silou.