Abstrakt
Pokud se někdo náhodou narodí na určitém kusu zemské kůry, znamená to, že je za něj povinen zemřít? Tento zavádějící a fakticky snad i nepřesný výrok je stručným shrnutím otázky, na kterou by měl příspěvek uvozený touto anotací odpovědět. Zavádějící proto, že účelově ohýbá definici státu a oprošťuje ji od sociálního a kulturního prvku, a nepřesný proto, že ne všechny právní řády se k povinnosti vystavit se riziku smrti stavějí stejně.
Zároveň se však jedná o otázku, která se z abstraktní úvahy stala v posledních měsících problémem aktuálním, pro mnohé tíživým, a následně zase čímsi vzdáleným. V příspěvku na výjezdní seminář bych se rád zabýval tím, nakolik je zde skutečně zakotvena povinnost bránit svůj stát, či se jinak podílet na jeho ochraně, a to zejména v kontextu dosaženého standardu lidských práv, ale i mimo něj.
Výchozím referenčním rámcem bude z geopolitických důvodů Česká republika, v které bych se tento mechanismus pokusil rozebrat nejpodrobněji, s důrazem na odchylky proti jiným státům dodržujícím podobný standard lidských práv (tedy vybraní signatáři EULP). Srovnání by pak měly poskytnout země, které mají jiný systém ochrany základních práv, než je ten evropský (nabízejí se především Spojené státy), jakožto i země, které takový systém ochrany nemají vůbec či jej mají velmi slabý (například Čína či Japonsko).
Koncept, kdy státy, často nucené nejvyššími soudními instancemi či soudy nadnárodními, musejí konat ve prospěch jednotlivců, a to navzdory legitimní politické vůli, se totiž zdá být jen obtížně slučitelný se situací, kdy ty samé státy nutí své občany, aby za něj třeba padli, a to v situaci, kdy politická vůle a tedy legitimita kroků státní moci bude nutně neostrá. Zde považuji za příhodné uvést teorie, které se tuto situaci snaží ospravedlnit, jakožto i ty, které se snaží o opak.
Mimo příslušné odborné literatury, často především filosofického charakteru, jsou pro výše navržené srovnání klíčové právní předpisy příslušných států, a tam, kde je dostupná, i přiléhající judikatura. Závěr příspěvku je pak spíše ambiciózní, a sice, pokusit se na základě komparativního pohledu navrhnout mechanismus, díky kterému by státy nemusely mít možnost sahat na životy svých občanů, a přesto měly šanci přežít.
Nabízejí se, pochopitelně, peníze. Vyplatí se ovšem, a lze to vůbec, kupovat si právo nemuset za stát umírat?