Abstrakt
Publikace Vladislav Vančura a nacismus, to jsou hluboké protiklady pojednává o českém spisovateli a filmovém režisérovi Vladislavu Vančurovi (1891-1942), který byl v době druhé světové války popraven. Nejedná se o biografii, ale o dvě studie týkající se Vančury.
První pojednává o jeho účasti v protinacistickém odboji, kde hrál Vančura důležitou roli. Měl se stát předsedou organizace nazvané Národně revoluční výbor inteligence, která byla v letech 1941-1942 vytvářena ilegální Komunistickou stranou Československa (KSČ) z umělců a intelektuálů a která měla patrně získat této straně po skončení války sympatie široké ve řejnosti.
Proto byly do jejího vedení vybíráni nikoliv straničtí funkcionáři, ale známé osobnosti české kultury a vědy. Vladislav Vančura se stal předsedou skupiny spisovatelů a po vybudování Národně revolučního výboru inteligence měl stanout v jeho čele.
Vančura byl zatčen gestapem 12. května 1942, a to na základě výpovědi Jaroslava Klecana, španělského interbrigadisty, zatčeného 24. dubna 1942 společně s novinářem Juliem Fučíkem. Podle jediného dochovaného výslechového protokolu Vančura veškerou odbojovou činnost popřel, přesto byl 1. června 1942 zastřelen v Praze-Kobylisích.
Důvodem nebyla jeho odbojová činnost, o které nemělo gestapo příliš informací, ale skutečnost, že se jednalo o slavného spisovatele, jelikož po atentátu na Heydricha žádal Heinrich Himmler popravu stovky nejvýznamnějších Čechů. Druhá část knihy se zabývá druhým životem Vladislava Vančury, tedy tím, jak byl Vančura po své smrti připomínán.
Těsně po druhé světové válce byl komunistickou stranou zmiňován jako hlavní mučedník padlý za komunistické ideály, přestože byl Vančura v roce 1929 z KSČ vyloučen. Jméno Vančury pak využila KSČ i v předvolební kampani v roce 1946.
Po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 byl Vančura na místě předního mučedníka KSČ nahrazen Juliem Fučíkem, od konce 50. let mu ale byly opět vzdávány ze strany komunistického režimu veřejné pocty.