Abstract
Příjem potravy a vzrušující nadšení pro jídlo jsou centrálně zprostředkovanými procesy. Ghrelin nebo ghrelinové ligandy procházejí z periferie do mozku přes krevně mozkovou bariéru permeabilními místy sousedícími s centry chuti a tak nepřímo ovlivňují centra odměny přes neurální spojení v těchto oblastech.
V článku byla popisována signalizace ghrelinu, vedení signálních drah, úloha receptoru GHSR-1a, spojení s mesolimbickým dopaminergním systémem, plazmatické hladiny ghrelinu, jeho formy a terapeutické důsledky. Pozornost byla věnována také perspektivním farmakologickým látkám, které by mohly jako agonisté nebo antagonisté ghrelinu modulačně ovlivňovat cílenou terapii chuti.
Syntetičtí agonisté ghrelinu, úspěšně penetrující přes krevně-mozkovou bariéru, mohou působit přímo na GHSR-1a v méně přístupné oblasti mozku spojené s motivací a vzrušujícím odhadem stravy. Je-li rozhodnutí přijímat potravu, tedy jíst vědomě, založeno na vnímatelné chuti, její příjemnosti, pak by neurálně penetrující agonisté ghrelinu nebo antagonisté mohly být úspěšní při terapeutickém užití za účelem snížení regulace příjmu potravy.