Studie je věnována odbornému zájmu o židovské hřbitovy v českých zemích, který byl vždy svázán se zájmem či s nezájmem veřejným, a to od konce 19. století na práh Sametové revoluce (1989). Úvodní pasáž je věnována diskusi, kterou vyvolala pražská asanace (od roku 1893), při níž byla zničena část Starého židovského hřbitova. Právě v této chvíli se významně změnilo i chápání památek, u nichž začala být oceňována především jejich umělecko-historická hodnota a estetický dojem.