Závodní kluby se po druhé světové válce staly hlavním nástrojem oficiální kulturní politiky. Zaměstnancům měly poskytovat příležitosti ke kulturním aktivitám, sloužily jako prostor, kde se mohly organizovat různé kulturní i sportovní kroužky, promítat filmy, kde působily knihovny.
Zároveň měly zaměstnance vychovávat v duchu socialismu. Ideologické působení však naráželo na nezájem.
Závodní kluby se pak v 60. letech staly místem, kde vznikaly významné divadelní a hudební soubory. Článek popisuje vývoj závodních klubů a snahy o jejich řízení.