Abstrakt
Článek vznikl pro konferenci Kognice a umělý život XX. Věnuje se reflexi vývoje počítačového, respektive generativní umění, které se od počátku snažilo uvolnit původní striktní determinismus počítačových programů do rámcově určených, avšak značně nepředvídatelných výsledků.
Vyvstává tak otázka, zda a od kdy lze v těchto případech hovořit o inteligenci, respektive o inteligentním uměleckém rozhodování. Přes veškerou náhodnost jsou výsledky předem omezeny, byť do nedozírně velkých souborů.
Ani postupy, které se hlásí k umělé inteligenci – ať už tradičním symbolickým modelováním (AARON Harolda Cohena) nebo využitím umělých neuronových sítí (projekty skupiny Obvious) – nenaplňují imperativ otevřenosti umění jako systému. Zdá se ovšem, že projekty využívající principy umělého života, mohou z vlastní podstaty pracovat se stále složitějšími pravidly a stále komplikovanější strukturou, a přitom si při vší otevřenosti ponechat vnitřní konzistenci.