Ve svém příspěvku představím jednu ze základních tezí své disertační práce, ve které tvrdím, že Nietzscheho koncept vůle k moci lze plodně interpretovat jako "pud k sebeuskutečňování". Plodnost této interpretace spočívá zejména v její relevanci pro současné bádání a zároveň v jejím interdisciplinárním potenciálu.
Pojem sebe-uskutečňování je totiž hojně využíván v humanistické psychologii, zejména v dílech Kurta Goldsteina a Abrahama Maslowa (ačkoli u obou v poněkud odlišných významech), a v posledních deseti letech se objevily i interpretace tohto konceptu z pohledu biosémiotiky. Nietzsche však není ani v jednom oboru příliš zmiňován a zejména jeho spojitost s biosémiotikou je téměř neprobádaným polem.
Ve svém příspěvku se proto budu snažit ukázat, že Nietzscheho lze považovat za právoplatného předchůdce obou těchto disciplín, a že jeho myšlení může i dnes přinést oběma z nich mnoho podnětného.