Abstrakt
Zrození je ve filosofii a teologii nedostatečně oceněnou antropologickou kategorií, která však podstatně určuje lidské bytí. V kontextu některých radikálních antinatalistických tezí, které zpochybňují oprávněnost lidského života na zemi, nabývá na významu pohled na narození člověka jako na dar. Článek nabízí teologický výklad, v němž je zrození člověka nahlíženo v christologické a trinitární perspektivě.
Primární ontologické určení lidské osoby coby syna a dcery představuje naši stvořenou účast na věčném synovství Krista, který člověka povolává do nového vztahu k Bohu Otci. Odpovědí na dar zrození i znovuzrození ve křtu je postoj vděčnosti, která je základní charakteristikou křesťanské spirituality.