Studie se zabývá českými konverzními dvojicemi, v nichž podstatné jméno i sloveso mají dějový význam (test 'zkoušet.n' - testovat 'zkoušet'). V návaznosti na předchozí výzkum prototypických případů deverbální a denominální konverze v češtině je směr v těchto dvojicích určován na základě toho, zda sloveso tvoří svůj vidový protějšek změnou kmenotvorné přípony (což je charakteristické pro deverbální směr), nebo zda sufixální protějšek není k dispozici (typické pro denominální slovesa).
Analýza provedená na korpusovém vzorku 1 300 podstatných jmen s dějovým významem a přímo souvisejících sloves ukazuje, že dvojice založené na domácích kořenech mají většinou rysy deverbálního tvoření, zatímco denominální směr se uplatňuje v menší skupině domácích dvojic a v datech s cizími kořeny jasně převažuje. Denominální směr přisuzovaný dvojicím s cizími kořeny je v souladu s typologickou hypotézou, že slovesa jsou přejímána do češtiny spíše jako podstatná jména a následně se v cílovém jazyce mění na slovesa.