Abstrakt
Ve studii se zaměřuji na funkci fialové barvy v Eliotově básni Pustá země. Tu se snažím představit jakožto ukazatel ke zvláštnímu čtení některých pasáží díla a k jejich propojení.
Nejprve je fialová barevnost zvýrazněna v případech výběru rostlin a přírodnin. Následně se zaměřuji na tři slovní spojení, ve kterých je fialová barevnost explicitní (fialová hodina, fialový vzduch, fialové světlo).
Třetí významový okruh se kterým pracuji, určují verše s Féničany, kteří jsou neodmyslitelně spojeni s výrobou purpurových látek. Interpretující pasáže této studie jsou doplňovány primárně těmi texty, které se objevují v Eliotových poznámkách na konci básně (zejména Augustinovo Vyznání, Starý zákon a Nový zákon, vybrané verše Sapfó, Ovidiovy Proměny).
Sekundární literatura dosud přítomnost fialové barvy zohledňovala zejména se zmínkou, že jde o barvu soumraku. Tvrdím, že je to jistě pravda, ale je potřeba promyslet jakou má povahu tento soumrak - v tomto případě se jedná i o specifický soumrak posvátnosti a o soumrak vnímavosti k nadsmyslovému.
Text vychází ke stoletému výročí vydání básně.