Abstrakt
Článek se vztahuje k Patočkovu dopisu Ludwigu Landgrebovi z 4. 4. 1974 a textům na něj navazujícím, konkrétně k doslovu k francouzského vydání knihy Přirozený svět jako filosofický problém a k přípravným rukopisům k němu. Za prvé se pokouší s ohledem na proměny Patočkova myšlení v 70. letech vyjasnit, co přesně mohou a nemohou mínit formulace v odstavci dopisu, kde Patočka píše, jak hodlá přirozený svět v Doslovu pojmout.
Za druhé upozorňuje na zajímavý rys nauky představené v Doslovu - Patočka zde zavedl dva neredukovatelně různé možné pohyby průlomu odcizené každodennosti, čímž opustil jeden ze základních rysů drtivé většiny svého uvažování o lidské existenci nejen v pozdním období, totiž postulování možnosti a potřebnosti pohybu existence, v němž se nám odkrývá jediný pravý - byť třeba pozitivně neuchopitelný - zdroj všeho smyslu. Článek naznačuje, jak k tomuto posunu patrně došlo při práci na přípravných textech.