Příspěvek je stručným komentářem k rozsudku Soudního dvora ve věci C-267/20 Volvo/DAF, konkrétně k části týkající se použitelnosti úpravy promlčecích lhůt ve směrnici 2014/104/EU (směrnice o náhradě škody) a příslušných transpozičních zákonů. Příspěvek rozebírá rozsudek s ohledem na dva problematické aspekty: (i) retrospektivní použitelnost úpravy na případy, kdy nárok na náhradu škody nebyl v době vstupu transpozičního zákona v platnost ještě promlčen, aniž by k tomu byl právní důvod, což je méně problematické, a (ii) aplikaci obsahu úpravy ve směrnici o náhradě škody (počátek běhu promlčecí doby) na případy z doby před přijetím směrnice o náhradě škody na základě zásady efektivity.
Tato je podle autorů nejen v rozporu se základním principem právní jistoty, ale může mít i negativní dopad na obchodní vztahy.