Text přibližuje kritičnost (v podobě kritické teorie a kritické architektury) jako jednu z dominantních odpovědí na současnou situaci světové architektury. Hledá původ kritičnosti, protože se pomocí něj chce dozvědět, jaké limity lze v pojetí kritičnosti v architektuře očekávat.
Kritický projekt je v architektuře současnosti oceňované a potřebné pojetí, které však má nepřekročitelné limity. V textu se dále zkoumá, zda lze v architektuře podržet potřebný kritický osten (vůči neduhům současnosti) ovšem bez podpůrné výztuže kritické teorie.
Jako alternativa se v textu navrhuje etika dědice Jana Sokola.