Moderní statistické modelovací metody mohou mnohdy přinést zajímavé výstupy, které jsou běžnými statistickými metodami nedostupné a které inspirují k dalšímu výzkumu. Například statistické modely použité pro modelování pravděpodobnosti zastižení v Atlase hnízdního rozšíření ptáků ČR (2014-17) vyprodukovaly kromě publikovaných map pravděpodobnosti zastižení též údaje o tom, jak se mění aktivita druhů během sezóny a během denní doby.
Zajímavé jsou též mapy efektu lokality, které přehledně znázorňují, kde se druh vyskytuje s vyšší či nižší pravděpodobností, než by bylo možné očekávat čistě na základě prostředí. Jedná se o dosud zcela nový typ výstupu, který inspiruje k dalším otázkám, co vlastně stojí za aktuálním rozšířením druhu.
Další dosud plně nevyužitý potenciál pro pokročilejší modelovací techniky skýtají údaje z kroužkovacího programu CES. Ty kromě studia změn početnosti umožňují např. též sledovat, zda jsou změny početnosti udávány spíše přežíváním, nebo přírůstkem nových jedinců v populaci, a zda se třeba tyto demografické faktory vzájemně kompenzují.
Je ale možné též zjistit, jak se mění počet protahujících jedinců v čase či jednotlivých typech prostředí. Zejména zajímavé je srovnání demografických proměnných s klimatem na hnízdišti a zimovišti u dálkových migrantů.