Abstrakt
Africká exegeze základních biblických míst spojených se slovy in principio navazuje na alexandrijské kořeny výkladu jednotlivých pojmů. Studie zkoumá, jakým způsobem tato recepce probíhala, a k jakým výslekdům dospěla.
U většiny afrických autorů se ukazuje ve výrazně zjednodušené, až rudimentální podobě. V případě Quodvultdea lze předpokládat dobrou znalost tradičního výkladu Gn 1,1 a J 1,1 majícího základ v Órigenově exegezi, současně jeho argumentace ohledně přítomnosti Trojice při stvoření v Gn 1,1 může představovat další interní důkaz autorství korpusu promluv, které se tomuto autorovi přisuzují.
Všechny autory spojuje nový kontext, v němž se výklad pojmů ἀρχή/principium a λόγος/verbum objevuje, totiž především polemika s ariánskými Vandaly v situaci útlaku katolické církve, v případě Fulgentia a Facunda pak v kontextu pochalcedonských christologických sporů, kde se živě zapojili do aktuální byzantské teologické debaty, a to především ve sporu o Tři kapitoly. Studie ukazuje, že reflexe studovaných pojmů ze strany afrických autorů navazuje na předchozí teologické spory i východiska alexandrijské teologie, avšak zároveň je využita jako stavební blok teologické argumentace ve zcela změněných historicko-kulturních podmínkách k teologických tématech, která byla aktuální pro africkou církev vandalské éry i byzantské reconquisty severní Afriky po roce 533.