Od mateřského jazyka k českému obřadu : K utváření bohoslužebné praxe Církve československé v letech 1920-1971
Abstrakt
Liturgická praxe Církve československé (Cčs) představovala jednu z lokálních reforem tradiční římsko-katolické liturgické praxe ve 20. století. Studie se věnuje její genezi a procesu utváření od vzniku církve v roce 1920 do roku 1971, kdy byl zahájen VI. sněm církve.
Reformní návrhy realizované na půdě Cčs v 1. polovině jsou v příspěvku interpretovány ve vztahu k mezinárodnímu liturgickému hnutí, zejména k jeho podobě v Římsko-katolické církvi. Článěk se nejprve zabývá principy liturgické reformy v Cčs prezentovanými na 1. řádnému sněmu církve v roce 1924. Charakterizuje základní bohoslužebný obřad církve (Liturgie Karla Farského), její svátostné i příležitostné obřady.
Podrobněji se soustřeďuje zejména na pohřební obřady a jejich vztah ke kremaci a na téma církevní architektury. Pozornost je věnována první ucelené bohoslužebné knize církve (připravené Aloisem Tuháčkem a Aloisem Spisarem).
Při výkladu změn v liturgické praxi církve v období po 2. světové válce je klade důraz na význam a vliv politických a kulturních změn v Československu, zejména po roce 1948. Příležotostně jsou v příspěvku využívány deníkové záznamy z účasti na bohoslužbách Cčs v jejích pražských sborech, které si v letech 1965-1967 pořizovali Pospíšilová Z. a David J.