Abstrakt
Článek prezentuje přehled dostupných informací o torus mandibularis. Jedná se o benigní zbytnění kosti na vnitřní ploše těla mandibuly, v rozsahu špičáku a premolárů.
Může se vyskytovat unilaterálně nebo bilaterálně, častější je však bilaterální výskyt. Nejčastěji je diagnostikován ve 2.-3. dekádě života.
Etiologie není zcela jasná, v některých případech lze prokázat autosomálně dominantní dědičnost s neúplnou penetrancí genů. Tori mandibulares mohou být klinicky zcela němé.
Mikroskopicky jsou obvykle tvořeny kompaktní kostní tkání s menším množstvím spongiózní tkáně, obsahující kostní dřeň. Odstranění torus mandibularis není vždy nutné.
K resekci je torus mandibularis indikován, pokud působí potíže, nejčastěji pro snadnější zhotovení a zlepšení retence částečné nebo celkové snímatelné dolní náhrady v rámci preprotetické chirurgie nebo jako odběrové místo pro augmentaci kosti pro účely implantologie nebo dentoalveolární rekonstrukční chirurgie. Po odstranění útvar nerecidivuje.