Abstrakt
Text přináší analýzu specifických poválečných pamětních míst v Čechách: pomníků a pamětních desek obětem šoa a židovským odbojářům. Vytvoření těchto sepulkrálních památek již bezprostředně po druhé světové válce iniciovala tehdejší menšinová reprezentace, jež v něm viděla nejvyšší poctu pro zavražděné a padlé příslušníky menšiny.
Veřejné připomínání šoa mělo ovšem také zabránit zapomnění na tento bezprecedentní zločin a současně napomoci obnovující se židovské menšině vyrovnat se se ztrátou rodiny, známých i celé komunity. Studie se věnuje etapám výstavby pomníků a památníků, z nichž většina vznikla na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století z iniciativy starších židovských osobností, jež pociťovaly povinnost uctít památku zahynulých lidí nejpalčivěji.
Dále se zabývá také umístěním těchto sepulkrálních památek, kdy vyzdvihuje snahu jejich iniciátorů vztyčit pomníky přímo na židovských hřbitovech, kde byli pohřbeni i další příslušníci obcí. Pozornost je věnována také tvůrcům památek, jejich výtvarnému zpracování i pietním slavnostem při příležitosti jejich odhalení.