Abstrakt
Od poloviny 20. století dochází v asijských a afrických zemích v souvislosti s velkolepým populačním růstem a společenskými změnami k nárůstu snah jejich muslimských komunit aktivně a prospěšně se podílet na probíhajících nebo zamýšlených transformacích. Aniž bychom opomíjeli negativní rysy, snaží se náš esej postihnout hlavní trendy v myšlení a společenských aktivitách současných muslimů.
Zmíněna je role OIC (Organizace islámské spolupráce, 57 členských států) a různých mezinárodních iniciativ. Ve speciálních kapitolách je největší pozornost věnována současné situaci a rozdílům v arabských zemích (zejména v Saúdské Arábii a v Kataru).
Jako otevřenější a laskavější náboženské přístupy, než jsou ty, které Saúdové nazývají "měkkými", zmiňuje náš esej indonéský Nahdatul Ulama nebo z mezináboženského hlediska dialog mezi současným velkým imámem Al-Azharu šejchem Ahmadem Al-Tayyibem a papežem Františkem.