Abstrakt
Tato studie, která byla přednesena na sympoziu o Josefu Smolíkovi, nejprve analyzuje, jak tento autor chápal prorockou roli církve. Podle Smolíka prorocké charisma umožňuje rozpoznat Boží vůli pro sbor, církev i jednotlivce.
Smolík však odmítá chápat prorockou roli církve jako schopnost vyvozovat Boží jednání z dějin, nebo dokonce nahlížet do detailů Božích záměrů se světem. Prorocká role spočívá spíše v tom, že věřící povzbuzuje k tomu, aby našli své místo ve složitém světě a vytvořili si k němu správný postoj.
Zdá se, že otázka proroctví není v současné teologické diskusi příliš významná. To je mimo jiné způsobeno velkými otřesy, kterými prošla nauka o prozřetelnosti v minulém století pod tlakem historických katastrof.
Teologie se nejen naučila zdrženlivosti k pokusům o teologii dějin, ale také zpochybnila. tradiční učení o Božím působení ve světě. V dnešní diskusi lze rozlišit několik modelů Božího působení, z nichž velký ohlas získal model komunikativní, spočívající na Boží výzvě a lidské odpovědi na ni.
Tím se také dostává do hry téma proroctví, i když v jiném kontextu. Komunikační model úspěšně hájí Boží působení proti námitkám přírodních věd a dává přiměřený prostor lidskému svobodnému jednání, avšak za cenu opuštění tradičního pojetí Boží vlády nad dějinami.