Abstrakt
Krajinný pokryv a antropogenní struktury v krajině ovlivňují její funkčnost a schopnost poskytovat ekosystémové služby. Rozhodování na základě objektivních dat vede k odpovědné péči o krajinu, která je zvláště potřeba na územích chráněných a exponovaných z hlediska různých zájmů budoucího využití.
Zde jsme se zaměřili na hodnocení krajinného pokryvu a míry antropogenní fragmentace krajiny v sedmi chráněných územích zasahujících do Ústeckého kraje. Na základě dat reflektující stav krajiny ve čtyřech horizontech (v 50. letech, okolo roku 1990, v letech 2002 až 2006, a 2017) jsme došli k vymezení dvou typů krajiny: lesnaté s vysokým podílem lesa, a zemědělsko-lesní s převahou lesa a oproti lesnatým krajinám vyšším zastoupením otevřené krajiny i zastavěných ploch a také vyšší mírou fragmentace krajiny.
V zemědělsko-lesním typu krajiny je míra fragmentace s e zahrnutím zástavby a silnic 3x vyšší než v lesním typu. Při rozšíření fragmentační geometrie o veškerou cestní síť se v obou typech ještě 10x zvýšila.