Abstrakt
Studie je věnována problematice filosofického pesimismu a eskapismu v díle Emmanuela Lévinase a Arthura Schopenhauera. Vycházím z Lévinasových raných textů O úniku (De l'évasion), Existence a ten, kdo existuje (De l'existence a l'existant) a Čas a jiné (Le temps et l'autre), v nichž francouzský fenomenolog zastává silně pesimistické stanovisko a kde taktéž formuluje metafyzickou potřebu po 'úniku z bytí.' Stejnou tendenci-tj. potřebu uniknout z nehostinné existenciální situace-poté sleduji v Schopenhauerově stěžejním spise Svět jako vůle a představa (Die Welt als Wille und Vorstellung).
V první části studie (i) tematizuji nálady nudy (Schopenhauer) a znepokojení (Lévinas), v kterých se oběma autorům bytí vyjevuje coby nehostinné. Následně (ii) zkoumám metafyzické předpoklady Schopenhauerova a Lévinasova pesimismu a eskapismu, respektive tedy non-teistická východiska jejich filosofických koncepcí.
Ve třetí části se (iii) soustřeďuji na předpoklady zkušenostní, konkrétně na negativní formy zkušenosti subjektu se světem-tj. zkušenosti fyzického i psychického utrpení, existenciální osamělosti a bezcílnosti. Poslední část studie stručně (iv) načrtává rozličné 'vektory úniku' z bytí, které oba autoři nabízejí: Schopenhauer vytyčuje cestu ven z bytí-směrem k nicotě-skrze asketismus, skrze postupné umrtvování všech tělesných i duševních tužeb.
Lévinas se v raných textech naopak upíná k emoci potěšení (plaisir), jejíž extatičnost poukazující k transcendenci se mu zdá být-jakkoli však stále nedostačující-cestou k vystoupení z bytí; v pozdních tvorbě poté Lévinas nachází řešení v obratu k etice.