Odpovědnost státu za škodu způsobenou nepodáním předběžné otázky vnitrostátním soudem - zhodnocení aktuální úpravy a praxe
Abstrakt
Příspěvek se zaměřuje na zhodnocení současného stavu unijní úpravy odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou porušením povinnosti podat předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie dle čl. 267 odst. 3 SFEU.
Vedle zhodnocení současné právní úpravy rozebírá také samotnou praktickou uplatnitelnost tzv. Köblerovy doktríny a přichází s návrhy, jak zvýšit její využitelnost a efektivitu. Je tomu tak předně proto, že dle názoru autora nepoložení předběžné otázky soudem členského státu mimo jiné zakládá ve vztahu k účastníkům vnitrostátního soudního řízení též porušení práva na účinnou soudní ochranu (coby jednu z obecných právních zásad, které jsou součástí primárního práva EU) a na zákonného soudce. Dle aktuální právní úpravy je přitom vyžadování náhrady od členského státu za nepoložení předběžné otázky soudem poslední instance primárním nástrojem nápravy porušení unijního práva, což však v současnosti není ani v četnosti těchto sporů, ani v úspěšnosti žalobců úspěšně reflektováno.
V závěru práce jsou autorem představeny možnosti pro zefektivnění procesu rozhodování vnitrostátního soudu o položení či nepoložení předběžné otázky ve vztahu k úspěšnosti pozdějšího vymáhání náhrady škody jednotlivcem dle Köblerovy doktríny. Je tak činěno za pomoci komparativní analýzy primárního unijního práva, relevantní judikatury Soudního dvora, Evropského soudu pro lidská práva a rozboru soudní praxe členských států.
Cílem práce je přiblížit postup uplatňování odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou jednotlivcům v případech, kdy porušení práva EU vyplývá z rozhodnutí soudu členského státu, který rozhoduje v poslední instanci, konkrétně pak v případě nepoložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru tímto soudem, a dále nastínění možností pro plnou účinnost tohoto institutu v praxi s přihlédnutím k aktuálnímu judikaturnímu vývoji v rámci EU.