Abstrakt
Vzdělávání má dnes nelehkou úlohu - nejen zprostředkovat žákům potřebné znalosti (což je při stoupajícím množství informací stále složitější úkol), a rozvíjet rozmanité schopnosti (aby tyto znalosti dokázali používat), ale také je vybavit názory a zvyklostmi, jež jim umožní vést spokojený a přitom odpovědný život. Protože podmínky tohoto (osobního, občanského) života, ale i příštího profesního zařazení, se v dnešní společnosti radikálně proměňují, musí být toto vzdělání navíc značně přizpůsobivé vnějším okolnostem. Vzdělávací systémy tak všude na světě hledají nové vzdělávací cíle, aby samotné učení bylo smysluplné v kontextu potřeb doby - a takto aby ho vnímali všichni aktéři: učitelé, žáci, a například i rodiče a politici.
Tato metodika ukazuje, jak ke zvoleným vzdělávacím cílům (v tomto případě z oblasti kreativního vzdělávání) hledat adekvátní nástroje, pomocí nichž lze sledovat pokrok žáků k zamýšlenému, žádoucímu stavu. Nástroje byly pilotně vyzkoušeny v projektu Školy pro budoucnost (ŠpB), který v českých školách realizuje Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) - pomohly ověřit účinek kreativních přístupů na procesy učení i jejich výsledky. Samotný projekt reagoval na požadavky celkových změn ve vzdělávacím systému, které stále více zaznívají v teoretických debatách i v praxi, a díky soustavné reflexi (i s pomocí tohoto hodnocení) ukázal nové cesty vzdělávání, jimiž by mohly být postupně dosaženy.