Hlavním cílem článku je strukturovaně představit novou právní úpravu poskytování digitálního obsahu a služeb, kterou do českého právního řádu přinesla implementace spotřebitelských směrnic EU. Hlavní přidaná hodnota nové úpravy, která byla začleněna do občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele, spočívá ve vytvoření nového rámce pro problematiku digitálního prostředí a vytvoření institutů poskytujících smluvním stranám dostatečnou ochranu.
Příkladem je definování digitálního obsahu nebo služby a komplexní regulace souladu se smlouvou i důsledků porušení povinnosti. Zásadní změnou je připuštění protiplnění za digitální obsah nebo službu spočívající v poskytnutí osobních údajů.
Tento přístup, který musí zohledňovat jak lidskoprávní rozměr osobních údajů, tak jejich majetkovou hodnotu, jistě povede v budoucnu k velkým diskusím o přípustnosti, resp. mezích jednání smluvních stran.