Abstract
V díle Maxe Picarda se setkáváme s pojmem svět možností. Tímto Picard označuje specifický stav světa, s nímž úzce souvisí specifický typ situace člověka ve vztahu ke světu a ke svému lidství.
Ve světě možností nemá člověk z možností, jak být, volit, ale spíše se v nich má rozplynout. Pro svět možností a člověka v něm je charakteristická nesouvztažnost, neboť přebytek možností v tomto "světě" svým naléháním částečně či úplně znemožňuje uchovávání a utváření souvztažnosti člověka se světem a se sebou.
Cílem tohoto příspěvku je pokus o částečné načrtnutí problematiky situace člověka ve světě možností, kterou popisuje švýcarský lékař, filosof a spisovatel Max Picard (1888-1965) ve svém filosofickém eseji Člověk na útěku (1934).