Abstrakt
Úvod: Incidence akutní pankreatitidy za posledních dvacet let stále stoupá a kauzální léčba není k dispozici. Přestože těžké pankreatitidy tvoří jen asi pětinu v šech akutních pankreatitid, jejich komplikovaný průběh a vysoká letalita nutí k optimalizaci a ke sjednocení léčebných postupů.
Metody: V pětiletém období jsme operovali 27 pacientů s těžkou formou akutní pankreatitidy. Porovnávali jsme vybrané parametry jako pohlaví, věk, BMI, etiologii, přítomnost cukrovky 2. typu, BISAP skóre a jeho korelaci s úmrtími pacientů, předcházející miniinvazivní terapii a přítomnost nitrobřišní hypertenze.
Výsledky: V naší skupině byl průměrný věk mužů i žen podobný. Většina pacientů měla nadváhu nebo byla obézní.
U mužů byla nejčastěji etiologie alkoholická, u žen biliární. Mortalita v našem souboru čítala 26 %.
Syndrom nitrobřišního kompartmentu s následnou urgentní dekompresní operací byl přítomen u čtvrtiny pacientů. Miniinvazivní přístup byl užit přibližně u poloviny pacientů a k chirurgickému řešení se přistupovalo v případě jeho neúčinnosti či selhání.
Závěr: Po každé chirurgické revizi dojde během prvních dvou až tří dnů ke klinickému zhoršení stavu pacienta v reakci na operační stres. Proto je současný trend v léčbě akutní pankreatitidy postupovat co nejvíce konzervativně, případně miniinvazivně a chirurgickou léčbu rezervovat pro stavy nezvládnutelné jinak.
Pokud je k chirurgické revizi přikročeno, je výhodné provést cholecystektomii, ať je etiologie pankreatitidy jakákoliv.