Abstrakt
Bolest je pocit odpovídající poškození tkáně, někdy vyjádřený slovy, hlasovým dědictvím našich fylogenetických předchůdců, například skučením, neartikulovaným křikem, nebo projevy bolesti mimického a kosterního svalstva. Verbální i neverbální projevy bolesti jsou součástí sociální komunikace.
Bolest může být vyvolána i empatií s trpící osobou. Základ moderního pohledu na biopsychický aspekt bolesti poskytla Teorie vrátkové kontroly (Melzack a Wall, 1965).
Vysvětlila převod informace o poškození tkáně v nervovém (elektrofyziologickém) kódu. Tento proces - nocicepce - je zpětnovazební.
Procesy v CNS zpětně regulují vstupy nocicečních informací z periferie do CNS, Převod ("překlad") biologického (elektrofyziologického) kódu na psychický pocit, tedy "čistou subjektivní informaci", tato teorie nevysvětluje. Informace o ohrožení, nebo poškození tkáně v nervovém kódu je v CNS převedena ("přeložena") na psychickou úroveň - pocit bolesti.
Bolest vyvolá další subjektivní procesy, afektivní a kognitivní. Tyto procesy jsou "z jedné strany" spojeny s biologickými procesy, "z druhé strany" se sociálními, ekonomickými a s dalšími "vnějšími" procesy.
Bolest a související psychické procesy probíhají v tomto pásmu. Do jisté míry si je uvědomujeme. "Branou vědomí" však projdou jen některé psychické procesy - "ne vše se hodí vědět".
Moderní výklad procesů mezi tělem a psychikou podává umělá inteligence, tradiční řešení nabízí náboženství a filozofie. Moderní teorie spojují, do jisté míry, oba přístupy.
V roce 1979 formuloval McCarthy podmínky, za kterých mohou analogické procesy, které probíhají při psychickém zpracovávání bolesti, probíhat na libovolném HW, i bez HW - na mozku, na jiném HW, neb samostatně, jako psychické, duchovní, nebo virtuální procesy jiných inteligentních bytostí (intelligent agents). Psychologie chronické bolesti dlouho setrvávala na jednostranné psychologizaci chronické bolesti jako naučeného bolestivého chování, masochismu, nebo hysterické konverze.
Bolest jako "relativně komplexní" biopsychosociální problém na hranici biologických a sociálních procesů byl klinicky akceptován, ale reálně řešen až vznikem mezioborových pracovišť léčby bolesti. Meze biopsychosociálněduchovního přístupu k bolesti závisí na stupni poznání, na schopnosti a ochotě poznatky využít, a na sociálních, ekonomických a politických podmínkách. Řešení "komplexního" přístupu k bolesti je "nikdy nekončící otázka".
Mezi obory, které ji řeší, je historicky podmíněná hranice, preferující biomedicínský aspekt i tam, kde dominují psychosociální a eko- nomické důvody stonat. Finančně se podporují výzkumy, o které mají zájem průmyslové koncerny (farmacie, lékařská elektronika). hromadí se dílčí informace. teorie, které by je uspořádaly, téměř chybí.