Došlo v posledním desetiletí ke změně počtu a charakteristik pacientů se syndromem diabetické nohy hospitalizovaných k vysoké amputaci na specializovaném podiatrickém pracovišti?
Abstrakt
Úvod: Jednou z nejobávanějších komplikací syndromu diabetické nohy (SDN) je vysoká amputace, která je spojena s horší prognózou nemocných. Počty amputací mohou být ovlivněny celou řadou faktorů včetně infekce způsobené rezistentními patogeny.
Cílem naší studie bylo posoudit vývoj vysokých amputací pro SDN na specializovaném podiatrickém pracovišti za poslední desetiletí, charakteristiky amputovaných pacientů a faktory přispívající k amputacím. Metody: Do naší studie byli zařazeni všichni nemocní hospitalizovaní na našem pracovišti pro SDN, kteří absolvovali vysokou amputaci v období září roku 2004 až září roku 2006 (skupina 1) a v období září roku 2013 až září roku 2015 (skupina 2).
Mezi skupinami byly porovnávány následující faktory potenciálně přispívající k amputacím - závažnost diabetické ulcerace hodnocená dle Texaské klasifikace, trvání SDN, délka předchozí antibiotické (ATB) terapie, ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) a její tíže hodnocená podle Grazianiho, počet revaskularizací, renální insuficience/renální selhání, přítomnost osteomyelitidy a infekční agens přítomná u pacientů před vysokou amputací. Výsledky: Během 1. sledovaného období (9/2004-9/2006) bylo pro SDN hospitalizováno 373 pacientů, z nichž 3,2 % (12/373) absolvovalo vysokou amputaci (n = 12 - skupina 1), během 2. období (9/2013-9/2015) 376 pacientů, z nichž 5,1 % (19/376) podstoupilo vysokou amputaci (n = 19 - skupina 2).
Jak počty vysokých amputací, tak indikace k výkonům byly v obou skupinách obdobné (NS). Skupiny se mezi sebou nelišily ve věku, BMI, typu diabetu a jeho trvání, trvání SDN, závažnosti diabetické ulcerace, ve výskytu renální insuficience/renálního selhání, osteomyelitidy nebo ve výskytu ICHDK.
Skupina 2 měla oproti skupině 1 před vysokou amputací méně závažnou ICHDK dle Grazianiho (4,4 +- 1,4 vs 5,7 +- 0,9; p = 0,012), vyšší počet revaskularizací (2,5 +- 1,5 vs 1 +- 1; p = 0,003), pacienti byli signifikantně déle léčeni ATB (5,4 +- 2,4 vs 2,5 +- 2 měsíce; p = 0,002) a postoupili více resekčních a nižších amputačních výkonů (3,1 +- 2,1 vs 0,9 +- 0,5; p = 0,0004). Ve skupině 2 byl oproti skupině 1 naznačen trend k vyššímu výskytu gramnegativních agens s predominancí skupiny Enterobacteriacae, zvýšení výskytu pseudo-monád a enterokoků.
Jak výskyt MRSA a multirezistentních pseudomonád, tak ostatních rezistentních agens byl v obou sledovaných skupinách obdobný. Závěr: Procento vysokých amputací se u hospitalizovaných pacientů v posledním desetiletí nemění, ale jednoznačně se zintenzivňuje terapie faktorů k nim vedoucích, což je v souladu s recentními mezinárodními doporučeními pro SDN.
V budoucnu je vhodné se zaměřit na zdokonalení detekce a léčby infekce a ischémie u takto rizikových nemocných.