Abstract
V rámci konferenčního vystoupení jsme prezentovali průběžné výsledky projektu Nová metoda vzdělávání pro 21. století: Virtual-Co-Teaching. Experiment probíhal na Základn í škole v Lounech a Střední odborné škole v Praze.
Na základní škole experiment probíhal ve dvou třídách šestého ročníku v rámci výuky matematiky, na střední škole experiment probíhal v rámci výuky dějepisu v prvních ročnících čtyřletého vzdělávacího programu. Proto jsme vybrali skupiny žáků se stejnými průměrnými výsledky v posledních dvou letech studia.
Tito žáci byli vybráni náhodně, z referenční skupiny, kterou nám poskytli ředitelé škol, na kterých byl výzkum realizován. Šlo o žáky stejného vzdělávacího programu, průměrně stejných současných i minulých studijních výsledků. Co se týče dalších nezávislých proměnných (kromě homogenity kontrolní a experimentální skupiny) jsme dbali na stejnorodý průběh celého experimentu. Zaměřili jsme se na zabezpečení shodnosti výuky virtuální vs klasické.
Jako příklad můžeme uvést stejné umístění v prostoru vyučujícího realizujícího klasickou, frontálně vedenou výuku i co-teaching. S určitou mírou zjednodušení lze říci, že jsme zakázali jednomu z učitelé ve fyzické výuce pohyb, tak aby jeho pozdější statický virtuální obraz nebyl znevýhodněn.
Dále jsme se snažili o nastolení stejných situací v průběhu celé vyučovací jednotky z hlediska obsahové i formální. Jak již bylo řečeno, celá výuka probíhala v obou případech podle nacvičeného skriptu.
Eliminovali jsme také veškerá rizika týkající se selhání technického zázemí pro virtuální výuku. Infrastrukturu pro tuto výuku jsme připravovali vždy dopředu.
Limitem pro nás byla velikost vzorku a minoritní individuální rozdíly, které nepostihne průměr, dále pak nemožnost zajištění úplné shody v průběhu celé vyučovací jednotky. Přesto jsme odhalili, že virtuální co-teaching není méně efektivní než klasický co-teaching.
Toto zjištění můžeme interpretovat se statistickou významností. Jelikož hodnota "p" se nepřibližuje hranici, kdy lze uvažovat o chybách prvního nebo druhého typu, můžeme s jistotou tvrdit, že rozdíly mezi klasickým a virtuálním co-teachingem neprokazují ani signifikantně kladný, ani signifikantně záporný efekt.
To je konceptuálně potvrzeno i silou účinku. Při power analýze pomocí softwaru G*Power verze 3.1.9.7 byl počet žáků ve vzorku limitem pro sílu testu při daném alfa 0.05 a velikosti zjišťované síly účinku, takže bychom ani nemohli odhalit malé účinky, aniž bychom paralelně nesnižovali sílu testu.
Proto jsme také experiment opakovali a plánujeme jej dále opakovat. Rádi bychom, aby naše výzkumy byly zopakovány i dalšími výzkumnými týmy, a proto jsme v našem projektu TAČR otevřeli těmto dalším výzkumníkům metodologii a zdrojová data, aby bylo možní naše výzkumy přesně zopakovat.