Abstrakt
Neustále rostoucí incidence karcinomu prostaty (KP) pohání výzkum a snahu klinických lékařů o dokonalejší management tohoto onemocnění. Pomineme-li nyní pokroky, které zaznamenáváme na poli léčby KP, můžeme si v každodenní praxi povšimnout tlaku na přesnou diagnostiku. Často se totiž setkáváme s pacienty, kteří se pohybují v tzv. šedé zóně, a nejsme si u nich jisti, zdali máme indikovat biopsii prostaty nebo pacienta nadále sledovat.
Pro diagnostiku využíváme řadu více či méně osvědčených metod, které máme k dispozici. Žádný klinický urolog nechce svého pacienta odesílat na biopsii prostaty zbytečně. Pokud ale pacient k biopsii prostaty dospěje, ani zde není 100% jistota, že nádorové onemocnění zachytíme.
Z tohoto důvodu je zde snaha vyvinout další metody, které by zpřesnily odběr histologického materiálu a zvýšily tak záchyt těch pacientů, kteří potřebují léčbu. Cílem této přehledové práce je ukázat moderní přístupy k diagnostice a nastínit, jakým směrem se bude v příštích letech diagnostika ubírat.