Abstrakt
Nedělní Kristus neboli "Svatá neděle", jak toto zobrazení nazývají středověké texty, přežívá jako nástěnná malba v asi devadesáti evropských farních kostelech dodnes, s nejstaršími příklady z roku 1350. Obraz byl zakázán jak reformacemi, tak katolickou církví v 16. století.
Námět byl zkoumán v několika studiích od počátku 20. století. Cílem tohoto článku je přiblížit tyto obrazy ve vztahu k obecným rysům eucharistické zbožnosti ukazující její funkci jako Mahnbild, Andachtsbild a jako epitaf.
Zdá se, že vztah ke středověkým textům nedělního listu, Visio Pauli a mystickým vizím arcibiskupa Jana z Jenštejna se mění s časem a místem. S pomocí různých motivů a sociálního kontextu tvrdím, že obraz měl, stejně jako texty, vztah k sociální situaci pozdního středověku.
Nakonec se zaměřuji i na konec tohoto konkrétního středověkého devočního obrazu v šestnáctém století a zmíním se o umění souvisejícím s kritikou tohoto obrazu. Tvrdím, že s tématem nedělního Krista souvisí dvě slavná díla vlámského malířství: dílo "Přísloví" od Pietera Bruegela a triptych Vůz sena od Hieronyma Bosche.