Abstract
Orální historie je považována za flexibilní a dynamickou výzkumnou metodu, která dokáže pružně reagovat na nejrůznější specifika zkoumané problematiky. Nejinak je tomu u výzkumu pololegálního či dokonce ilegálního prostředí subkultury graffiti, jejíž členové a členky se pohybují na hraně zákona.
I výzkumník je tak v tomto smyslu svědkem hraničních situací nebo se s jejich popisem setkává v průběhu rozhovorů s narátory. Stejně jako je specifický samotný rozhovor o nelegálních aktivitách, je specifické i pořízení záznamu o něm nebo publikování takového výzkumu, kde se hodnoty a normy jeho účastníků a účastnic rozchází s hodnotami a normami majoritní společnosti.
Pokud se výzkumník pohybuje v nebezpečném prostředí, může navíc sám narazit na nelegální chování narátorů, agresivní chování, setkat se může s drogami i s policií. Na všechny tyto a podobné situace by měl být přitom předem připraven.