Erektilní dysfunkce je definována jako neschopnost dosáhnout a udržet ztopoření dostatečné k realizaci uspokojivého sexuálního styku. Porucha erekce patří k nejčastější sexuální dysfunkci mužů léčících se pro onkologické onemocnění. Příčina může být neurogenní, vaskulární nebo hormonální s doprovodnou psychogenní komponentou. Šanci na obnovení funkce erekce onkologicky nemocných zhoršují kardiovaskulární onemocnění, diabetes mellitus, dyslipidemie, obezita či kouření.
Lepší prognózu obnovení funkce erekce mají muži ve věku <60 let. Závažnost poruchy verifikujeme jednoduchým pětibodovým validizovaným dotazníkem, International Index of Erectile Function.
Ten používáme i při sledování efektu zavedené léčby. Moderní léčba erektilní dysfunkce představuje podávání inhibitorů fosfodiesterázy pátého typu a topicky či intrakavernózně aplikovaného prostaglandinu E1, nefarmakologickou léčbou je použití rázové vlny nebo podtlakových přístrojů, chirurgické řešení spočívá v implantaci penilní protézy.
Kombinovaná léčba může lépe zlepšit erektilní funkci, zejména u pacientů s těžkou ED. Nekomplikovanou poruchu erekce může léčit i onkolog podáváním inhibitorů fosfodiesterázy pátého typu.