Abstrakt
V příspěvku budou představeny dílčí výsledky výzkumu v rámci mé disertační práce, která se zabývá pravopisem a hláskoslovím tzv. Bible cisterciácké (New York City, The Morgan Library & Museum, sign. MS M.752, 1456). Bible cisterciácká obsahuje text třetí redakce staročeského biblického překladu a podle nás poskytuje velmi reprezentativní zápis diakritického pravopisu, který může s vysokou mírou spolehlivosti odrážet tehdejší výslovnost staré češtiny. V rukopise nacházíme v naprosté většině případů adekvátně zapsanou jak kvantitu samohlásek, tak kvalitu souhlásek (např. Ptáky nebeſké a rýby moṙſké. kteréž przecházegí ſtezky moṙſké /Ptáky nebeské a rýby mořské, kteréž přecházejí stezky mořské/ BiblCist Ps 8,9).
U posesivních zájmen typu "náš" a "váš" zachycují historické mluvnice dlouhé -á- v jednoslabičném "náš" a "váš", ale v textech starších také v nominativu a akuzativu dvouslabičných posesiv (např. "nášě", "vášě"; viz Gebauer III/1, 1896, s. 486; Vážný 1964, s. 127-128; Šlosar 1986, s. 185). Příspěvek představí analýzu zaměřenou na zaznamenanou (nebo nezaznamenanou) kvantitu u těchto posesiv ve vybraných pasážích Bible cisterciácké a porovná ji s popsaným stavem v historických mluvnicích.