COVID-19 přivedl většinu českých náboženských obcí technologicky do 21. století. Když byly krátce před Velikonocemi 2020 poprvé v novodobé historii zcela uzavřeny křesťanské kostely a zavedena pravidla společenského odstupu, dopady protipandemických omezení na aktivní věřící v České republice byly zcela bezprecedentní. I když se rozsah protipandemických opatření se v průběhu let 2020 a 2021 měnil, přístup do sakrálních prostor, účast na bohoslužbách i přístup k dalším duchovním službám a svátostem byl dlouhodobě výrazně omezen. To představovalo obrovskou výzvu pro věřící i duchovní. Dominantním nástrojem, který obě strany využívaly při řešení této situace, se staly digitální technologie, které se tak téměř ze dne na den staly téměř výhradním prostředkem distribuce náboženského obsahu (bohoslužby, čtení, kázání, modlitby), i zprostředkovatelem kontaktu a komunikace mezi věřícími.
Reakce církví a jejich přechod do online prostoru byla velice rychlá. Navzdory počátečnímu nedostatku vybavení, znalostí i zkušeností se podařilo ve velice krátké době vytvořit v digitální světě služby, které na mnoha úrovních podpořily věřící na jejich duchovní cestě. Jednalo se nejen o streamované i nahrávané bohoslužby, ale i kázání, přednášky, duchovní rekolekce atd. V jednotlivých vlnách pandemie se kvalita výstupů i pestrost nabídky zvyšovala a stávala se více inovativní.
Změna, kterou pandemie přinesla, však neměla jen okamžitý dopad. I z dlouhodobého hlediska nastartovala změnu vnímání technologií mezi věřícími. Technologie jsou nyní daleko méně považovány za doplňkový, utilitární a referenční prostředek komunikace a praxe. Místo toho se staly paralelní platformou s komplexní, relevantní a personalizovanou nabídkou programů a služeb, které mohou reflektovat individuální duchovní potřeby v konkrétních životních situacích.
Studie "Proměna vnímání digitálních technologií v duchovním životě věřících pod vlivem pandemie Covid-19" nabízí církvím průřez široké škály vnímání digitálních technologií v duchovním životě věřících křesťanských církví napříč denominacemi, věkovými kategoriemi i kraji ČR.
Výsledky výzkumu nám dovolují předpokládat, že budoucnost bude hybridním prostředím, které umožní všem věřícím pohybovat se mezi offline a online náboženským prostorem a využívat výhod obou oblastí. Bude nutné, aby církve vyhodnotily poučení z pandemie, analyzovaly dopady a připravily strategie, jak inovovat, vyvažovat a doplňovat tradiční duchovní služby za použití moderních technologií ku prospěchu všech svých věřících. Potřeby těch, kteří technologie odmítají, lze uspokojit tradičními způsoby. Do budoucna je ale zásadní najít vhodné způsoby, jak se přiblížit i potřebám ostatních, kteří vnímají technologicky přenášené náboženské programy jako přínosné, obohacující nebo autentické. Tato skupina se bude s časem zvětšovat, jak dorůstá další generace tzv. "digitálních domorodců". Technologicky přenášené náboženské programy a služby tak mohou církvím pomoci navázat vztah se všemi svými členy, posílit vzájemné vztahy a zvýšit loajalitu. Pro tyto účely by měly církve vypracovat robustní, důkladně připravenou a dlouhodobou strategii své přítomnosti v online prostoru, která bude využívat nové příležitosti a zároveň reflektovat limity teologické, organizační, finanční i lidské. V oblasti vzdělávání duchovních bude nutné začlenit do kurikula vzdělávání rozvoj nových dovednosti kněží a pastorů v oblasti online komunikace, duchovního vedení a budování společenství online. Důkladné pochopení potřeb a pocitů lidí na druhé straně obrazovky nebo monitoru je nezbytností. Studie "Proměna vnímání digitálních technologií v duchovním životě věřících pod vlivem pandemie Covid-19" je jedním z prvních kroků na této cestě.