Abstrakt
Přehledová studie hledá odpověď na otázku Jaké jsou zkušenosti vyspělých zemí s využíváním sociálních sítí a internetu pro přesvědčování laiků, že očkování je relativně bezpečné, účinné a je přínosem pro celou populaci dané země? Sociální sítě a internet totiž nepředstavují jen hrozbu v podobě různých platforem odpůrců očkování, ale také nové příležitosti, jak mohou zdravotníci i příznivci očkov ání-laici přístupnou formou reagovat na váhání laiků nad očkováním i na dezinformace, které se veřejnosti předkládají. Studie má tři části.
První část přibližuje překážky, které brání zdravotníkům propagovat očkování na sociálních sítích. Základní problém spočívá v tom, že odpůrci očkování získali časový náskok. Začali rychle využívat sociální sítě jako účinnou platformu pro šíření dezinformací a strachu z očkování. Zdravotnické instituce dlouho váhaly a nyní zpoždění obtížně dohánějí (těžko drží krok s technologickými inovacemi, nemají dostatečnou podporu managementu, zdržují je vícestupňové schvalovací procesy apod.).
Druhá část se zabývá využitím sociálních sítí pro podporu očkování. Ukazuje se, že nejúčinnější je živý dialog s laiky na sociálních sítích, včetně přímých odpovědí na jejich otázky. Při přesvědčování veřejnosti je třeba kombinovat různé intervenční přístupy a nepředpokládat, že univerzální postup bude nejvhodnější. Z jazykového hlediska jsou příspěvky odmítající očkování psány jednodušeji a srozumitelněji než odborné příspěvky zdravotníků. Z toho by se měli zdravotníci poučit.
Třetí část se zajímá o podobu polemik mezi laickými příznivci a odpůrci očkování na sociálních sítích. Český výzkum například zjistil, že polarizace postojů mívá tři podoby: 1. polarizace pomocí "nálepkování" protivníků, 2. polarizace prostřednictvím dichotomie "společnost versus jedinec", 3. polarizace pomocí dichotomie "rozum versus iracionalita".