Ústředním tématem článku je "teorie obzvláštního" Vladimíra Boreckého, která je nahlížena a interpretována z několika úhlů pohledu. Jednak je srovnávána z hlediska filozofického pragmatismu, zejména z hlediska hledání kontinuity překonávající dualismus umění a života.
Za druhé je pozornost zaměřena na duální charakter zrcadlení v Boreckého pojetí. Následně je popsána síť standardů, norem a kritérií, které racionální kritická debata o smyslu a hodnotě díla těchto mimořádných osobností vždy předpokládá.
Nakonec autor pojímá povahu "podivných děl" z hlediska jedné ze současných definic umění, konceptu amerického filozofa Alva Noëho, který označuje umělecká díla za "podivné nástroje".